Žlutá tapeta

Mladou ženu odveze její muž, lékař, do letního domu, aby si odpočinula z nervové poruchy, která ji postihla po porodu. Se zákazem psát a pracovat si tajně vede deník a tráví dny v pokoji vytapetovaném žlutým papírem. Vzory na stěně jí nakonec zaberou veškerou pozornost a zdá se jí, že se v nich cosi hýbe. Próza zkoumá domácí uzavřenost, léčbu klidem a lékařskou řeč, která pacientku zbavuje slova. Gilmanová z toho činí krátký text v první osobě, v němž nátlak nabývá podoby noční můry.